SPROCKET -> Nová Objektovost

01. 10. 2015
— 01. 11. 2015

SPROCKET – Nová Objektovost – Cyklický druh rezidenčního projektu na Pragovce

„Obrazotvorností člověka se promění pracovní prostředí v ocelárnách, na staveništích, v lomech, atp. v galerii rovnající se galeriím v běžném slova smyslu.“  – Vladimír Boudník: Třetí manifest

Mezinárodní sochařskou výstavu předcházel měsíční rezidenční pobyt sochařů ze Slovenska, Polska a Maďarska, který zahrnoval prezentace, tematické přednášky, a poskytl prostor pro společnou i individuální práci jak hostujícím, tak i místním umělcům. To vše napomohlo vzniku výjimečných, místně specifických děl.

Ateliéry Pragovky a její výstavní prostory se nachází v budově bývalé továrny Praga, odkud pochází i název který si vzali umělci, mající ateliéry v jejích prostorách za svůj.  Celé prostředí Pragovky má velmi inspirativní charakter (většina budov je dnes památkově chráněna, byly postaveny významnými českými funkcionalistickými architekty). Kvalita architektury, minulost areálu (v minulosti v něm pracoval Vladimír Boudník, vyráběly se tu legendární automobily V3S), společně s hlodajícím zubem času a dlouhodobému působení umělců, společně vytváří neopakovatelný charakter místa.

To vše poskytuje ideální podmínky pro vznik místně specifického projektu nazvaného SPROCKET (ozubené kolečko), které v rámci projektu symbolizuje vzájemné spolupůsobení a spolupráci. Zapadání jednotlivých koleček do sebe spoluutváří celek a schopnost rozpohybovat komplexní stroj vztahů.

SPROCKET tedy umožnil setkání umělců jednoho „řemesla“,  aby mohly více vyniknout přístupy k danému okruhu umění v jednotlivých zemích. Například, tak zv. Site – specific směr v umění, je etablovaný termín již od 70. let. (Patricia Johanson, Dennis Oppenheim, Athena Tacha, Robert Smithson atp.). Do českých dějin ale začal  prosakovat až v 90. letech. Často bývají právě v souvislosti se Site – specific zmiňovány např, Boudníkovy performance, kdy v prostoru Vysočan a Libně pořádal setkání občanů před oprýskanými zdmi a na nich jim vysvětloval své vize. Rychlost a intenzita tohoto pronikání, se v každé členské zemi Visegrádské čtyřky lišila s ohledem na společenskou situaci během totalitních režimů, a tak jsou dodnes patrné rozdíly a specifika mezi jednotlivými trendy v aktuálním umění těchto kultur.

Nová objektovost jako východisko přístupu k tvorbě, skvěle zapadlo do prostředí bývalé továrny už jen technologickými, ne – sochařskými postupy, (lepení, montování, svařování, prostorové konstruování, asamblážování, systematizování atd.). Rovněž ale i v souladu s kritikou minimalismu Michaela Friedla, kdy se v 60. letech odvrací od teatrálnosti a iluzivní metodě popisného realismu, na druhé straně se zároveň vrací k realitě a skutečnost ukazuje v její nahé podstatě, se v souvislosti s extenzí významu i odkazování k důležitým objektovým dílům dějin umění,  výstava SPROCKET rozšířila z plánovaných výstavních prostor v budově Haly E, do celého areálu bývalé Praga továrny a stala se nedílnou součástí jejího prostředí.

PARTICIPUJÍCÍ UMĚLCI: Ervin Békési / Tomáš Beňadík / Jan Boháč, Jakub Červenka / Anna Ročňová / Viktor Dedek / Martina Chloupa / Tereza Imková / Anna Hulačová – Litvanová / Václav Litvan / Vladimír Merta / Michaela Munzarova / Martin Šilhán / Robert Paluch / Veronika Přikrylová / Juraj Rattaj / Helena Sequence a Adam Stanko / Pavel Šimíček / Hynek Vacek / Elejan van der Velde / David Velík / Szymon Wotyla a další…