Prizma

16. 02. 2018
— 16. 03. 2018

Dominik Jančík / Marek Šilpoch / Oliver Torr 

 

Kurátorka výstavy Alexandra Karpuchina

 

Vernisáž výstavy 16-02. od 18.00

Hudební doprovod  Dj. NRMN

 

Výstava potrvá do 16.03.

 

Autoři Dominik Jančík, Marek Šilpoch a Oliver Torr patří do generace, která se adaptovala na všeobklopující audiovizuální šum a přijala jej jako své přirozené prostředí. Prostředí, ve kterém jednají nejen lidská individua, ale i věci – počítače a chytré programy.

Spektakulárnost nových médií se zdá být díky technologiím neomezená. Přesto, nebo možná právě proto, připomínají tito tři umělci divákovi v rámci jejich první společné výstavy Prizma ve White Pearl Gallery jeho aktivní roli v působnosti vjemů, které ho obklopují. Interaktivitou dílčích částí instalace vyzdvihují člověka jako primární médium, jako projektanta, nikoli recipienta svého okolí. Proudy světel a zvuků potom metaforicky odkazují na ,,proud subjektivních způsobů jevení, které se synteticky sjednocují ve vědomí téhož tak a tak jsoucího”  (E. Husserl). Světelné streamy, světlo, zvuk zářivek i multivýstupy do audio pásky, přetvářejí prostor galerie v imerzivní instalaci, vizuálně se pohybující mezi planetáriem, internetovou dark room a elektrotechnickou dílnou s komplexní, přitom stále jasně rozdělenou audiovizuální stopou.

Od roku 2014 působí trojice umělců na platformě elektronické hudby pod společným názvem XYZ project. Na rozdíl od okolních trendů se stále více odprošťuje od lákavého zaujetí vizuálními možnostmi a svou estetickou stránku naopak minimalizuje, zintenzivňuje působení jejích dílčích dojmů a vytváří tak charakteristický, dobře rozpoznatelný styl.

Marek Šilpoch přešel z ateliéru grafického designu a vizuální komunikace do ateliéru skla na UMPRUM, kde využívá tohoto média a záliby v reinkarnaci starých svítidel pro velkoformátové objekty. V práci Olivera Torra je díky studiím sound design na British & Irish Institute od Modern Music in London, znatelný akcent na zvukovou stránku jeho multimediálních děl. Poslední z trojice umělců, Dominik Jančík, zvolil po ukončení studií na ČVUT netradiční využití svých znalostí k technologickým, často zároveň velmi kreativním uměleckým realizacím a stal se tak nezbytným propojujícím elementem jejich spolupráce.

Díky takto multižánrovému zaměření a úzkému pracovnímu, ale i přátelskému vztahu a tvorbě pod společným úhlem pohledů, se jejich spoluautorství stalo zárukou velmi kvalitních děl jak po technologické, tak i po ideové stránce.